sub[29]číslo strany tiskustantivech vždycky -a; potlačíš lewa i zemka ŽWittb. 90, 13, i geſczera ŽGloss. t. (mohou býti genitivy); pravidlo, aby akk. byl had atd., proniká však přece a zřetelně. Během času ovšem zaniklo, nejmladší z dokladů nahoře uvedených – když nehledíme k dial. červíček, kterým se rozumí červivé místo v ovoci a již nikoli živočich – je z r. 1618, v nové češtině je sg. akk. vždycky hada atd. Srov. při vzoru oráč sg. akk. kóň vedle koně § 55.
Podle vzoru živočišného had bývají v stč. také akk. běs a duch: pohan jsi ty a běs máš v EvZimn. Rozbor 709, vymietaje běs t., vyhna byeſſ EvSeitst. Luk. 11, 14; duch přijěli svD. 62, vypusť duch tvój ŽKlem. 84ᵃ, v rucě tvoji porúčěji duch mój ŽWittb. 30, 6, navrať jiej duch jejie Hrad. 44ᵃ, (Dionysus) jměl duch proročský Pass. 518, (sv. Jan) prvé přijal duch boží než duch člověčí t. 279, položím duch moy na ňem Koř. Mat. 22, 18 atd., velmi často a z pravidla; řidčeji ducha: jmám pomocníka ducha svatého Pass. 285, an má ducha němého Koř. Mark. 9, 18. Nč. běsa, ducha. Akk. svatý Duch drží se nejdéle u významu svátku, na každý swaty Duch KolB. 1521 a místy dosud; vedle toho: na každého sw. Ducha KolB. t., na sv. Ducha Us. V Hlah. psáno: sešleš svêho s(va)têho duchu Sap. 9, 17 spiritum sanctum; patrně omyl.
Životná kollektiva ľud, národ, dobytek, brav, skot, hmyz mají tvar akk. starý pravidlem a dosud; v době starší patří sem také plaz, stč. zemi-plaz, nč. zeměplaz. Viz doleji § 49 č. 6.
c) Jména předmětů neživotných mají rovněž tak tvar starý, stč. i nč. dub. Tvar duba bývá jen při pojetí zvláštním, když totiž mluví se o předmětech těchto ne jako o věcech neživotných obyčejných, při pojetí někdy zřejmě personifikujícím. Na př. (liška, v bajce) czbana zoči, vecě: dobrý večer, czbane! Hrad. 129ᵇ; (liška) vecě: nesu czbana, mého milostného pána t.; (liška) mnieše oklamajíc czbana t. 130ᵃ; bezden bezedna vzývá abyssus abyssum vocat ŽWittb. 41, 8; přěnesl polednieho wietra transtulit austrum t. 77, 26; učinil hospodin ſyona t. 101, 17; až tě ponesú jako myecha Vít. 33ᵇ; (já, Maria) trpím pro zmylytkeho kwyeta (t. j. pro Ježíše, rým: světa) Plankt. 168ᵃ, tú (mukú) toho draheho kwyeta (t. Kateřinu) chtiechu připraviti k smrti Kat. v. 2755, biskupa volili jako žáby Sſpalka Háj. 225ᵇ, špalka jim dal za krále Nejedlý 131; vizte ffyka a všecky stromy Ev. Ol. 207ᵃ, zdvihnu jej jako ſtroma zeleného t. 174ᵇ. Podobně vyložiti jest také akkusativ ľuda vedle obyčejného ľud: chvalte vlasti luda jeho populum ŽWittb. Deut. 43, učiním tě w lida welikeho Ol. Gen. 12, 2. V nč. jsou toho způsobu akkusativy ve rčeních: míti vzteka, má na něho steka BartD. 18 (zlin.);– honiti bycha Us.;– podíváme se na toho duba, sťali bučka t. (o stromech);– podívejte se na toho duba, špalka, strupa atp. Us. (při názvech neživotných, člověku potupou dávaných);– hráti velusa, maxla atp. (o hrách v karty), míti spodka, trumfa.
![[29]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00031.jpg){kind=link}